Chyby interpunkce: příklady. Kontrola a korekce chyb interpunkce

Mnoho studentů, studentů a dokonce i dospělých má tendenci stát se gramotným. Chcete-li vidět chybu na písmenu (interpunkce, pravopis, gramatika), můžete se naučit v jakémkoli věku. K tomu je nutné dodržovat některá pravidla ruského jazyka, respektovat je v ústním a písemném projevu.

Klasifikace chyb v ruském jazyce

Chyby povolené v řeči nebo psaní nejsou stejné. Řeč, gramatické, pravopisné, interpunkční chyby mají zásadní rozdíly. Řečové a gramatické chyby souvisejí ve větší míře s obsahem a významem některých slov. Ortografické a interpunkční chyby jsou spojeny s vnějším výrazem těchto slov. Pravdivá chyba může být viděna v jediném slově, který je odstraněn z kontextu. Zbývající chyby: interpunkce, řeč, gramatika - nelze detekovat bez kontextu. Například pravdivá chyba ve slově praznik může být viděna najednou (neproniknutelná souhláska, správná dovolená ). Řečová chyba ve frázi Dítě potřebuje péči o matku viditelnou pouze v kontextu (je lepší použít slovo péče , protože slovo péče má homonymy). Gramatickou chybu lze vidět pouze ve větě, například byla místnost široká a světlá ( široká a lehká , široká a lehká ). Chyby punctuation nelze zjistit bez spoléhání se na větu nebo text. Například: Chcete-li milovat: žít nejenom pro sebe - interpunkční chyba při výběru interpunkce mezi předmětem a predikátorem (správný: Milovat - žít nejen pro sebe ).

Interpunkce. Interpunkce

Interpunkce je soubor pravidel pro správné nastavení interpunkčních znamének na písmenu. Systém těchto značek se také nazývá interpunkce. Deset znaků interpunkce se používá v ruštině. Tři z nich jsou známky dokončení myšlenky: bodka, otazník, vykřičník - stojí na konci věty. Jeden je znamením neúplnosti myšlenky - elipsa, která může být umístěna do jakékoliv části věty. Příznaky neúplnosti prohlášení jsou čárka, pomlčka, dvojtečka, středník. Stojí uprostřed věty. V ruštině jsou dvojité znamení - jsou to závorky a uvozovky. Další informace jsou uvedeny v závorkách. Citace zahrnují jména a přímou řeč. V jiných jazycích existují další znaky. Například obrácené otazník ve španělštině nebo jednoduché citace v angličtině.

Punctogram

Jak interpunkční znaménko, tak mezera jsou označovány jako bodový bod. Slova v moderním ruském větě by měla být vzájemně oddělena mezerami, mezi nimi musí být nezbytné interpunkční znaménka. Například slunce, vlny , racek - vše je v přímořských letoviscích . Porovnejme si, Solntsemorechayki vesesteNamorskikhurortah - ukázalo se být obtížné číst řadu ruských dopisů. Interpunkční znaménka a mezery se tedy používají k oddělení slov a vět od sebe.

Punktogramy v různých jazycích

Existují jazyky (například čínština, japonština), ve kterých nejsou žádné mezery. Text vypadá na první pohled nečitelný, ale pokud se podíváte pozorně, je v něm spousta interpunkčních znamének, které slouží k oddělení testu na části a také k označení zvláštností, které jsou pro tyto jazyky specifické (zeměpisná délka, zkratka atd.). Pokud se obrátíte na historii ruského jazyka, pak byly ve staroslověnském jazyce napsány texty bez interpunkce a mezery. Věty byly zřídkakdy odděleny tečkami. Velké písmena byly napsány pouze na začátku nové kapitoly. Ale v něm bylo víc než v ruském jazyce, diakritické znaky: nad- a dolní index.

Chyby interpunkce

Interpunkce jako věda je důležitá pro rodilé mluvčí. Koneckonců, správné formulace interpunkčních znamének nebo jejich absence závisí na pochopení písemného textu. Například nabídka na přátelství nemůže být bojována - rozhodně vyžaduje interpunkční znaménko pro její přiměřené pochopení. Zde ze správného prohlášení s čárkou: Je to být přátelé, nemůžete bojovat - záleží na tom, jak je nabídka přečtena a informace jsou chápány. Nesprávná interpunkce je chyba interpunkce. Místo, kde je požadována určitá interpunkční znaménka, ale je odlišná nebo vůbec chybí, se nazývá interpunkční chyba. Například sluneční paprsky, které oteplují své paprsky, stály vysoko - tato věta, kde se dopustila chyba. Oprava chyb interpunkce je založena na znalosti interpunčních pravidel. V této situaci jsou případy izolace účastnících revolucí: dílčí obrat, který je po určeném slovu, je oddělen čárkami: slunce, oteplování polí s paprsky, stálo vysoké. Zde, od správné identifikace účastního obratu, závisí pochopení významu celé věty.

Příčiny interpunkčních chyb

Gramatické a interpunkční chyby častěji než jiné se nacházejí v práci studentů, zejména studentů středních škol. Důvodem je především skutečnost, že ve vyšších třídách je syntaxe komplikovaná. Při studiu jednoduchých komplikovaných a složitých vět je zaveden materiál na správné uspořádání interpunkčních znamének, které je obtížné překonat pro středoškoláky. Důležitým faktorem při vytváření mezer v znalostech interpunkce je snížení počtu hodin přidělených pro hláskování. Každý rok se zvyšuje podíl žáků s méně studenty. Výsledkem je potíže při správném vnímání a čtení textu. Předcházení a ověřování interpunkčních chyb by se mělo provádět přímo během procesu psaní. V opačném případě nedojde k významnému rozdělení textu na fragmenty. Je důležité umístit všechny interpunkční znaménky v době psaní a ne po psaní textu.

Interpunkce v jednoduché větě

V jednoduché větě, tedy ve větě, kde je jeden gramatický základ, není-li komplikovaný, neexistují žádné interpunkční znaménky jiné než poslední a pomlčky. Například hlavní věcí je, aby byla duše mladá. Kde žije gepard? Jaro je nádherná doba roku! Pokud je jednoduchá věta něco komplikovaného, pak jsou vloženy čárky, někdy pomlčka a dvojtečka. Komplikování jednoduché věty může:

• Homogenní členové: moře stékalo a hrálo. V košíku byly ustřičné houby, houby, lišky.
• Samostatní členové: Na stole stála váza plná květin. Jeho sestra, Elena Lvovna, pracuje v televizi.
• Odvolání: Lisa, mluvte hlasitěji. Na moři jste krásní!
• Úvodní slova a návrhy: Dnes možná bude jasné počasí. Podle advokáta musí tento případ pokračovat.

V jednoduché komplikované větě se často vyskytují interpunkční chyby, jejichž příklady jsou uvedeny níže.

Interpunkce v složité větě

V komplexní větě najdete všechny interpunkční znaménka. Při psaní komplexní věty jsou často povoleny interpunkční chyby. Pravděpodobně je to kvůli obtížím v vnímání dlouhých syntaktických konstrukcí. Hlavní věc, kterou je třeba chápat, je, že interpunkční značky by měly být umístěny mezi části složité věty. Je-li to složená věta, pak je čárka umístěna před psaním svazku: Nudila se a tlumočila. Pokud mají části takové věty společný termín, čárka se nevyžaduje: Celý měsíc se nudila a zmeškala (běžný termín trval celý měsíc ). V komplexním větě je na křižovatce podřízených částí vložena čárka a hlavní: Kluci šli rybařit, když se blížil úsvit.

Citace a přímá řeč

Citace a přímá řeč jsou podobné tím, že používají uvozovky. Pravidla pro nastavení uvozovek jsou také podobné. Citace jsou uváděny v uvozovkách a přímou řečí. Pokud se slova autora nacházejí před citací / přímou řečí, pak je za nimi vložen tlustý prsten: autor říká: "Není lepší přítel než svědomí". Řekla: "Půjdu do parku po práci." Pokud slova autora sledují citát / přímou řeč, před nimi je vložena čárka a pomlčka: "Není lepší přítel než svědomí," říká autor. "Půjdu do parku po práci," řekla. Citace může být citována pouze s odkazem na zdroj: "Protože jsem mu poklepal s tupým trápením" (AA Akhmatova). Přímá řeč v dialogu může být formátována jako jednotlivé repliky bez uvozovek. Pak před příkazem, který je čerpán z nového řádku, je přerušeno:

- Dobré odpoledne!

- Dobře! Jak vám mohu pomoci?

"Mám zájem o díla umělců Peredvizhniki."