John: interpretace starověké textu

Janovo evangelium - to je jedna ze čtyř příběhů křesťanského evangelia, která je součástí kánonu Písma. Je známo, že žádná z těchto knih bylo prokázáno autorství, ale je považován za tradičně, že evangelium je psáno každé čtyři Kristovy učedníky - apoštoly. I podle svědectví biskupa Lyons Irenaea v Polykratovi, který věděl, Johne, on prohlašoval, že on byl autor jedné z variant „dobré zprávy.“ Umístění evangelia v teologii a teologického myšlení je jedinečný, protože text sám o sobě - je nejen a ne tolik o životě a přikázání Ježíše Krista, jako nástin jeho rozhovorů se studenty. Ne bez důvodu, mnozí vědci věří, že příběh vyvinula pod vlivem gnosticismu, ale to bylo velmi populární mezi tzv kacířských a heterodoxních pohybů.

Výklad evangelia Johna v raném období

Křesťanství před začátkem čtvrtého století nebyl dogmatický monolit před Řeckou světové výuky spíše neznámá. Historici se domnívají, že John byl text, který byl dobře přijat dávné intelektuální elity, jak půjčil svou filozofickou kategorii. Tento text je velmi zajímavé vysvětlení vztahu mezi duchem a hmotou, dobro a zlo, Boha a svět. Ne bez důvodu v prologu, který otevírá Janovo evangelium hovoří o tzv Logos. „Bůh - je slovo“ - otevřeně prohlašuje autor Písma (John 1,1). Ale Logos - je jedním z nejdůležitějších kategorických struktur antické filosofie. Člověk má dojem, že skutečný autor textu nebyl Žid a Řek, který měl vynikající vzdělání.

Otázka prologu

Vypadá to docela záhadný počátek Janova evangelia - takzvaný prolog, tzn hlavu 1 až 18. porozumění a interpretace textu, nakonec se stal překážkou v ortodoxním křesťanství, ze kterého pochází i teologické zdůvodnění stvoření světa a theodicy. Například, vzít slavnou frázi, která vypadá jako King James Version, „všechny věci byly provedeny skrze Něho (tedy Boha) a nic dělat bez něho, že to tam bylo“ (John 1,3). Nicméně, když se podíváte na původní řečtiny, zdá se, že existují dva starobylé rukopisy evangelia s různými hláskování. A je-li jeden z nich potvrzuje ortodoxní překladu, druhá zní takto: „Všechno skrze něj a bez něho nic.“ Navíc obě varianty v době prvních křesťanských církevních otců používají, ale později to bylo první verze vstoupila církevní tradici jako další „ideologicky korektní“.

Gnostics

Jedná se o čtvrtý evangelium byl velmi populární s různými odpůrci ortodoxních zásad křesťanství, kteří se nazývají heretiky. V dobách raného křesťanství, často byli Gnostics. Oni popřel tělesného vtělení Krista, a tak mnoho pasáží z textu evangelia, což dokládá čistě duchovní podstatu Boha, přijdou na své chuti. V Gnosticismu také často kontrastoval s Bohem, který je „na celém světě“, a Stvořitele našeho nedokonalého bytí. A Janovo evangelium dává důvod se domnívat, že zlo nadvláda našeho života nepochází od Otce v nebesích. Často se mluví o Bohu a světovém konfrontaci. Není divu, že jeden z prvních interpretů evangelia byl jedním z žáků slavného gnostického Valentine - Heracleon. Kromě toho mezi odpůrci ortodoxie byl populární vlastní apokryf. Mezi nimi byl takzvaný „Otázky John“, který se odkazuje na tajné slova, která řekl Ježíš svého oblíbeného žáka.

„Mistrovské dílo Origen“

Takzvaná starověká teolog komentáře k evangeliu Johna, francouzský průzkumník Henri Kruzel. Ve své práci Origen kritizuje gnostický přístup k textu, zatímco značně citoval svého protivníka. To exegetical esej, ve kterém slavný řecký teolog, na jedné straně, je proti neortodoxní interpretaci, a na druhé straně - se vznáší několik prací, včetně těch, které se týkají povahy Christa (například věří, že člověk se musí pohybovat od své vlastní podstaty andělům) které následně byly považovány za kacířský. Zejména se používá a překlad Ying: 1,3, později uznány jako nevyhovující.

Výklad evangelia Ioanna Zlatousta

Pravoslaví je hrdá na svou známou interpretem Písma. Jsou na pravé straně je Ioann Zlatoust. Jeho výklad evangelia je součástí rozsáhlé práce na výkladu Písma, který začíná ve Starém zákoně. Ten ukazuje velkou erudici a snažil se zjistit význam každého slova a věty. Jeho interpretace hraje většinou polemický roli a je namířena proti pravoslavným soupeřů. Například, překlady nad Ying: .1,3 Ioann Zlatoust konečně uznat kacířský, ačkoli on si užil jim otcové církve, zejména Klimenta Aleksandriysky.

Když bylo evangelium interpretován z politického hlediska

Může to znít překvapující, ale tento výklad Písma a používány k ospravedlnění masových represí, ničí nežádoucí a lovecké lidí. Tento jev se nejzřetelněji projevuje v historii římskokatolické církve. V dobách inkvizice stává 15. kapitole Janova evangelia byl používán bohoslovci ospravedlnit spalování kacířů na hranici. Čteme-li řádek písma, které nás vedou k porovnání Pána k vinné révy a jeho žáky - s větvemi. Takže zkoumání Janova evangelia (kapitola 15, verš 6), je možné najít slova, která by měla být provedena s těmi, kteří nedodržují v Pánu. Oni, stejně jako poboček, střih, shromážděných a hozen do ohně. Tato metafora středověkého právníků kanonického práva podařilo vykládat doslovně, čímž „dobré“ kruté popravy. Přestože smyslu Janova evangelia je zcela v rozporu s tímto výkladem.

Středověké disidentů a jejich interpretace

Během vlády římskokatolické církve to vydržet Yali tzv heretiky. Moderní sekulární historici věří, že to byli lidé, jejichž názory se lišily od „diktované shora,“ principů náboženskými autoritami. Někdy oni byli drženi v komunitě, který také volal sebe kostely. Nejvíce impozantní odpůrci katolíků v tomto ohledu byly Cathars. Měli nejen vlastní kléru a hierarchie, ale i teologii. Jejich oblíbená Písmo byl John. Jsou to přeloženy do národních jazyků zemí, kde jsou podporovány obyvatelstvem. Než jsme došli k textu na jazyku Occitan. V něm byli překladu prologu, která byla zamítnuta oficiálního kostela, věřit, že to může být odůvodněno existencí proti Bohu, zdroj zla. Kromě toho výklad ten samý kapitola 15, zdůraznili přikázání a svatě a nikoli na shodě s dogmaty. Ten, kdo následuje Krista, je hoden nazývat se jeho přítel - závěr tomu bylo v Janově evangeliu. Adventures různých interpretací textu Písma je velmi poučné a ukazují, že každá interpretace Bible lze použít jak k lidskému prospěchu a jeho neprospěch.