Žánr Stará ruská literatura

Stará ruská literatura pochází z dob Kyjevské Rusi. Osm staletí prošla několika fázích vývoje. První z nich - je vznik a rozkvět literatury Kyjevské Rusi. Otázkou je, na základě mytologie Slovanů, do ústní tradice lidu a učení (po zavedení křesťanství) literární zážitek z Byzance a Bulharsku.

Nyní máme dva druhy památek staré ruské literatury: originál a přeložit. S přijetím křesťanství, výstavba chrámů a zavedení školního vzdělávání zvýšila poptávka po křesťanské církevní literatury, modlitebních knih. To mělo za následek přeložená literatura oprávněn kostel (Paterik, životy, biblické knihy atd.) Překladové literatury přišel do Ruska především z Byzance. Který dováží na prvním místě, že to bylo nutné pro praktické potřeby nového křesťanského náboženství. Funguje nejen pečlivě udržováno a zkopírovat a to je jejich literární kariéra pokračovala na nové společensko-historických a kulturních důvodů.

D. Lichačev poukázal na to, že z Byzance posunula daleko od všech žánrů Staré ruské literatury. Některé z nich nejsou dokonce dostal na našem území, a některé z nich byly vytvořeny znovu, sám. To je způsobeno různých fázích vývoje byzantské společnosti i staré. To se týká například díla poezie, prózy a byly přeloženy konceptualizovány novými způsoby. Zkušenosti z prvních bulharských básníků nezpůsobil pokračování v Rusku. Stejně tak je tomu u přísloví. V Byzanci, začali shromažďovat v 12. století a sbírka ruské přísloví začal až v 17. století. Z toho vyplývá, že není možné postavit žánrů staré ruské literatury byzantské žánrovém systému. Původně byly v různých fázích.

Hlavní žánry antická literatura prezentovány anály, „nauky“ hagiographic prací (menology) řečníka-moralizující prózu.

Většina z nich byly v poptávce v oblasti služeb. Aktivně využívají biblických textů, které byly přeloženy vědci-pedagogy Cyrila a Metoděje a jejich žáků s řeckým jazykem. Některé žánry staré ruské literatury určené pro náročnou klášterní život. Její regulace byla i soukromě čtení, kdy došlo k několika typů zpívání, žije.

Jako součást některých žánrů vyvinuli nový produkt (například nové životy postupně vznikly v souvislosti s kanonizace svatých). Jiní jsou omezeny na určitou škálu produktů a zavedení nových není povoleno (evangelium, žalmů, epištoly apoštolů). Ale i přes to, a oba drželi formální funkce.

Méně vázané tradice byly takzvané ‚sekulární‘ žánry Staré ruské literatury. Nicméně, oni nebyli sekulární v obsahu a účelu čtení ve světě. Ty nejsou vázány na uctívání (ačkoli měl také téma církevní), na konkrétní okamžiky v životě člověka lze číst kdykoli, takže neměl přísné vnější znaky. Tyto žánry také přišla z Bulharska a Byzance, patří historická díla ( „příběh o zničení Jeruzaléma,“ Iosifa Flaviya, „Devgenievo akt“), kronik a apokryfy. Ta nebyla posvěcena kostela a napsal téma Starého a Nového zákona, které jsou doplněny a rafinované Bibli. Mezi nejoblíbenější hrdiny apokryfu byli apoštolové Petr a Pavel Eliáš a Mojžíš; Jeden z nejjasnějších příkladů takového díla - „Walking Virgin peklem.“

Od 12. století, staré ruské literatuře již dosáhl takové úrovně rozvoje, které nejenže nestojí, ale také ovlivnil vývoj kultury balkánských zemí.