Konfucianismus jako náboženství

Konfucianismus jako náboženství vzniklo před více než dvěma tisíci lety. Na samém počátku svého vývoje, to bylo jen etické a politické doktríny, že teprve po smrti Konfuciuse se z něho opravdové náboženství, která se i přes technické a etické revoluci, ak tomuto dni je základem čínského a japonského stylu.

Konfucianismus: všeobecný přehled

Ve skutečnosti, v rozvoji jejich pravidla a psát své referáty, Konfucius nevymyslel nic nového. Prostě si na staré tradice a dal jim zcela nový dech a smysl.

Staří čínští filozofové velebil krásu a harmonii přírody. Věřili, že povaha a okolní svět byl stvořen dokonalý. A to je v povaze člověka, musel naučit pravidla chování. Věřilo se, že jen dostat harmonii s prostředím, se plně projevily svou moc, člověk může dosáhnout míru sám se sebou.

Konfucius nikdy zamítl myšlenku. Ale považuje za důležité, a lidský život mezi ostatními lidmi, jejich interakce a společné přežití. Je to společnost, která se považuje za nejdůležitější část, protože naučit se žít ve společnosti, osoba mohla zasít semena dobra na světě. To je důvod, proč tento slavní vědci se domnívají, že lidé potřebují pravidla, která řeší problémy s komunikací. Člověk se stal tak zvyklí na těchto pravidel, aby se staly jeho součástí. To bylo pak, že by se mohl stát dokonalou bytostí.

Konfucianismus: Základní Ideas

Konfucianismus jako náboženství a má některé základní principy. Například považuje za tzv doktrínu ideálního muže. Je do tohoto stavu se musí snažit každý obyvatel planety.

Ideální člověk musel mít pět kardinální ctnosti, které měly být pro lidi stejně přirozené jako dýchání. Poprvé jsem četl ctnost, že člověk musí být vždy v souladu s ostatními lidmi. Věřilo se, že dobré spočívá v každém novorozence lidské bytosti, takže stačí k jejímu rozvoji. Jednoduše řečeno, zde zaměřil na sebeovládání, absenci jakýchkoliv negativních emocí vůči jiným lidem.

Druhé pravidlo se vztahuje na pravidla etikety. Ideální člověk nutně musí znát všechny rituály, pravidla slušného chování, a ne jim opustit. Je zajímavé, že doktrína neukládá lidé nuceni dodržovat tato pravidla. Člověk sám musel pochopit jejich význam a smysl.

Třetím pravidlem je, že člověk musí mít, aby se vzdělávat. Proto filozofie, historie, občanská nauka, literatura a umění - to je to, co zatím bylo ideální osobou vlastnit. Pouze vzdělaní lidé jsou schopni pochopit pravdu, protože znalost cvičení mysli, rozšiřuje své hranice.

Čtvrtý ctnosti se odkazuje na stav lidského ducha. Konfucianismus jako náboženství znamenala, že každá lidská bytost by měla mít vypracovat takový stav, ve kterém by bylo v souladu s sebe a lidi kolem nich.

Po dosažení poslední čtyři pravidel, lidé mohou zakoupit vstupenky do pátého hlavních ctností. To znamená, že všechna pravidla se staly tak běžné, že lidé nejsou nuceni dodržovat pravidla sami - jsou-li v jeho krvi, a jeho chování je zakotven v podvědomí. Dosažení takového stavu by mohl konečně vytvářet a šířit dobro.

Je třeba také poznamenat, a velký respekt k předky čínského lidu a jejich rodiče. Konfucianismus jako náboženství vyžadoval slepou lásku, úctu a podřízení se jeho rodiče, a to i po jejich smrti. To je důvod, proč děti byly vychovány poměrně přísně a jakýkoli neposlušnosti vůči svému otci nebo matce bylo vyloučeno. Věřilo se, že rodiče a předci - je zdrojem moudrosti, a jsou mnohem více vědomi toho, co je dobré pro jejich dítě.

Konfucianismus nebyl rozpoznán univerzální doktríny nic co do činění s životem Konfucia, nebo po jeho smrti. To bylo jen o mnoho let později, pravidla popsaná ve spisech učence, získala velký význam, a to nejen pro Čínu, ale také pro Japonsko.