Shrnutí „ruské povahy“ A. Tolstého

„Ruský charakter! Jdi a popsat ... „- s těmito úžasnými, vřelými slovy začíná příběh“ Ruský znak „Alekseya Tolstogo. Ve skutečnosti je to možné popsat, změřit, definovat, co je za slovy a pocity? No, ano i ne. Ano, protože mluvit, mluvit, aby se pokusili pochopit, naučit se podstatu všeho jeden potřeboval. To, smím-li to tak říci, tyto impulsy, nárazy, díky níž se točí perpetuum mobile života. Na druhou stranu, bez ohledu na to, jak moc jsme nemluvili, jsme stále nedosáhla na dno. Tato hloubka je nekonečná. Jak popsat ruskou povahu, která slova vybrat? Možná i na příkladu hrdinného feat. Ale jak si vybrat, kdo preferovat? Koneckonců, takže mnoho z nich, je to těžké neztratit.

Alexej Tolstoj, „ruský charakter“: analýza produktů

Během války, Alexej Tolstoj vytvoří jedinečnou sbírku „Stories Ivana Sudareva“, který se skládá ze sedmi malých příběhů. Jsou všechny spojuje jedno téma - Velké vlastenecké války v letech 1941-1945, jeden nápad - s obdivem a úctou k vlastenectví a hrdinství ruského lidu, a jeden z hlavního hrdiny jménem jehož příběh probíhá. To je - zkušený policista Ivan Sudarev. Poslední finále celý cyklus, to je příběh o „ruské povahy“. Alexej Tolstoj s ní shrnuje, co bylo řečeno dříve. On - druh shrnout vše, co bylo řečeno výše, veškeré argumenty a myšlenky autora o ruského člověka, ruské duše, ruský charakter: krása, hloubka a síla - to není „plavidlo, ve kterém void“ a „oheň blikání v nádobě. "

Téma a představa příběhu

Od prvních řádcích autor označuje příběh téma. Samozřejmě, že to bude o ruské povahy. Citace produktu: „Chci jen s tebou mluvit o ruské povahy ...“ A tady slyšíme poznámky není pochyb o tom, ale spíš mrzí, že tvar výrobku je tak malý a omezený - malý příběh, který není oblíbené autory span. Téma a název je velmi „smysluplné“. Ale co dělat, protože se mnou chceš mluvit o ...

Ring složení příběhu jasně pomáhá objasnit myšlenku díla. Jak na začátku a na konci čteme úvahy o kráse autora. Co je krása? Fyzická přitažlivost je každému jasné, že je na povrchu, kdo má jen podat pomocnou ruku. Ne, neměla starat o vypravěče. Vidí krásu v jiné - v duši, charakter, v jeho akcích. To je zvláště patrné ve válce, kdy smrt několika spinů neustále. Pak lidé lepší dostat se člověk „dostane dolů, co má jen nesmysly, plevy, jako je kůže, odumřelé kůže po spálení sluncem,“ a nezmizí, a udržel pouze jeden - jádro. Je jasně patrné, v hlavní postavy - v tichém, klidném, jednoduchý, Jegor Dremov, jeho staré rodiče, v krásné a věrná nevěsta Katherine, v ovladači nádrže Chuvilova.

Expozice a kravatu

časová příběh - na jaře 1944. Osvobozenecká válka proti vetřelcům v plném proudu. Ale nebyla herec, ale spíše na pozadí, temný a drsný, ale je to jasně patrné a úžasné barvy lásky, laskavosti, přátelství a kráse.

Výstava poskytuje přehled o hlavní činnosti příběhu obličeje - Jegor Dremov. Byl to jednoduchý, skromný, tichý, low-key. Mluvil málo, zvláště líbila „řečnění“ o vojenských hrdinských rozpacích mluvit o lásce. Jen jednou nedbale zmínil svou nevěstu - dívce dobré a pravdivé. Od tohoto okamžiku můžete začít popsat souhrn „ruský charakter“ Tolstoj. Je pozoruhodné, že zde Ivan Suzdal, jehož jménem vyprávěný, se setkal s Jegor po jeho strašných ran a plastické chirurgii, ale v popisu není jediné slovo o fyzických nedostatcích kolegy. Naopak, vidí jen krása, „mentální postižení“, obdivuje ho, když skočí ze brnění na zemi -. „Bůh války“

Budeme i nadále zveřejňovat souhrnné informace o „ruské charakter“ Tolstoj. Děj příběhu - je to hrozná rána Yegor Dremova během bitvy u Kursk výběžku. Jeho obličej byl skoro ssazheno, a dokonce v některých místech bylo vidět kost, ale přežil. On obnovil očních víček, rtů, nosu, ale to byla jiná osoba.

vyvrcholení

Vrcholné scény - příchod statečný voják domů na dovolenou po nemocnici. Setkání s otcem a matkou, nevěsta - s nejbližšími lidmi ve svém životě, se ukázalo, ne dlouho očekávané radosti a hořké vnitřní osamělosti. Nemohl, neodvažoval přiznat, starých rodičů, kteří stojí před nimi člověk s znetvořeného vzhled a podivným hlasem je jejich syn. Nemůžete mít starého matčina tvář se chvěla zoufale. Nicméně, to choval naději, že matka a otec dělat uznat ho bez vysvětlení hádejte, kdo k nim přišel, a pak se přeruší, že neviditelná bariéra. Ale to se nestalo. Nemůžeme říci, že mateřská srdce Marii Polikarpovny opravdu nic necítil. Jeho ruka se lžičkou při jídle, jeho pohyby - tyto zdánlivě drobné detaily neunikly z jejího pohledu, ale pořád ještě hádal. A tady pořád a Catherine, nevěsta Jegor, není něco, co ho neuznávají, ale při pohledu na hrozných obličejových masek a posadil strach. To byla poslední kapka, a druhý den odjel domů. Samozřejmě, že tam byl i odpor, a frustrace a zoufalství, ale rozhodl se obětovat své pocity - to je lepší odejít, oplocené, aby nedošlo k strašit své těch nejoblíbenějších. Shrnutí „ruské povahy“ Tolstého nekončí.

Rozuzlení a závěr

Jedním z hlavních rysů ruského charakteru, ruská duše je obětní lásky. Že se jedná o smysl pro pravdu, bezpodmínečná. Love ne za něco, a ne kvůli něčemu. Tato neodolatelná, bezvědomí potřeba být vždy v blízkosti člověka, starat se o něj, mu pomohl, sympatizuji s ním, dýchat s ní. A slovo „zavřít“ se neměří fyzikálních veličin, je to nehmotné, subtilní, ale neuvěřitelně silný duchovní nit mezi lidmi, kteří se navzájem milují.

Matka brzy po odchodu Jegor nemohla najít místo. Uhodla, že muž s znetvořeného obličeje je jeho oblíbený syn. Otec pochyboval, ale přesto řekl, že pokud návštěvnických vojáky opravdu jeho syn, není třeba se stydět, ale pyšný. Tak, to je pravda, bránit svou vlast. Matka napsal dopis s ním dopředu a požádal, aby trápit a říkat pravdu, jak to je. Dotkl, poznal klam a žádá o odpuštění ... Po nějaké době se pro něj přišel k pluku a jeho matky a nevěsty. Vzájemné odpuštění, láska beze slov a loajality - to je šťastný konec, tady jsou, ruské znaky. Jak se říká, jako jednoduchý vyhlížející muž, tam není nic pozoruhodné, a přichází potíže, bude těžké dny přijdou, a najednou to vyvolalo velkou sílu - lidskou krásu.

Shrnutí „ruské povahy“ Tolstého, samozřejmě, nemůže zprostředkovat jemnost a hloubku pozemku, takže je důrazně doporučeno přečíst originál.